Obnovitelná energie ze zdrojů, jako je solární, větrná a vodní energie, tvořila v Nigérii v roce 2022 čtvrtinu výroby elektřiny. Tento podíl se v posledních osmi letech zvyšoval, přičemž v roce 2014 v Nigérii pocházelo z nefosilních paliv pouze 17 %. Nigérie se díky pokroku ve výrobě čistší elektřiny dostala v roce 2022 těsně pod celosvětovou hranici 30 %.

Pokud je k dispozici správné vybavení a vyškolený zdravotnický personál, porod ve zdravotnickém zařízení pomáhá předcházet vážným onemocněním a úmrtím v důsledku komplikací, a to jak u matek, tak u dětí. Podíl dětí narozených ve zdravotnických zařízeních se v Indii zvýšil z přibližně 52 % v roce 2008 na přibližně 89 % v roce 2021. To je sice pokrok, ale pokud se má mateřská úmrtnost snižovat i nadále, je třeba ještě více zlepšit školení personálu a kvalitu zařízení a vybavení.

Od 80. let 20. století dochází celosvětově k neustálému poklesu extrémní chudoby. Ale kvůli skutečnosti, že stovky milionů lidí musí stále přežívat s méně než 2 USD na den, to nemůžeme oslavovat jako naprostý úspěch.

Jak se věci vyvíjely?
Podíl lidí po celém světě, kteří žijí v extrémní chudobě, se v posledních 40 letech neustále snižuje. Obrovské země jako Čína, Indie a Nigérie se v této době staly zeměmi se středními příjmy. Tato změna se však neodehrávala v průběhu dnů či týdnu, ale spíše několika let, a proto jí zpravodajská média věnují jen malou pozornost.

Co je to extrémní chudoba?
Je to živobytí za méně než 2 USD na den (ve skutečnosti s méně než 2,15 USD). Znamená to, že lidé nemají dostatek peněz na uspokojení základních potřeb, které většina z nás považuje za samozřejmost, jako je jídlo, voda, elektřina a základní zdravotní péče.

Kde žijí lidé v extrémní chudobě?
Zhruba polovina z nich žije v Africe a další polovina v Asii. Jejich domovy si můžete prohlédnout na stránce projektu Dollar Street: https://www.gapminder.org/dollar-street/?max=66

Kde získám více informací?
Jak se země vymanily z chudoby se můžete podívat zde: https://www.gapminder.org/tools/#$state$time$value=2015;&marker$axis_y$which=extreme_poverty_percent_people_below_190_a_day&domainMin:null&domainMax:null&zoomedMin:null&zoomedMax:null&spaceRef:null;;;&chart-type=bubbles
Můžete navštívit domovy lidí v extrémní chudobě a podívat se, jak žijí, na stránkách projektu Dollar Street: https://www.gapminder.org/dollar-street/?topic=homes&media=image&max=59
Více informací o extrémní chudobě najdete na stránkách Our World In Data: https://ourworldindata.org/extreme-poverty#:~:text=As%20we%20can%20see%2C%20globally,million%20every%20year%20since%201990

Afrika je obrovský kontinent a každá země je jiná. Přesto se zdá, že lidé často stereotypně považují všechny v Africe za oběti. Názor, že „Afrika se nedokáže sama uživit“, může vést lidi k přesvědčení, že se do Afriky nevyplatí investovat. V africkém zemědělství se může vyskytnout odpor k pokusům o zvýšení produktivity, protože lidé tento kontinent od počátku považují za odsouzený k zániku. Ale pravda je jinde. Africké země sice produkují vlastní plodiny, ale jejich schopnost produkovat stále více potravin je citlivá na změnu klimatu. A protože se svět otepluje, musíme to brát velmi vážně.

Obrázky hladových lidí v extrémní chudobě, které vidíme, jsou skutečné, nicméně nereprezentují celý kontinent s miliardou lidí. Existují velmi chudí lidé, kteří jsou odkázáni na potravinovou pomoc, ale velkou část dovozu potravin ze zahraničí pohání volba, ne tak docela potřeba.

Většina potravin se dováží do severní Afriky. Egypt dováží velké množství pšenice, mimo jiné proto, že prodává chléb za nízkou cenu zajištěnou dotacemi. Všechny severoafrické země dovážejí kukuřici ke krmení kuřat. Také se rozmáhá dovoz ječmene, protože se zvyšuje počet pivovarů, které vaří pivo. Lidé v jiných částech Afriky (většinou ve městech) také dávají přednost rýži a chtějí místo tradičních místních základních potravin jíst instantní nudle, těstoviny a smažená kuřata, což tvoří velký podíl dovážených potravin.

Proč mají lidé mylnou představu?
Pokud nežijete v Africe, v médiích o ní slýcháváte tak, jako by to byla jedna země a nikoli kontinent. Často se setkáváme s fotografiemi katastrof, nemocí, válek, teroru a hladu. V naší mysli vytvářejí představu místa, kde nic nefunguje a ve které je Afrika závislá na tom, že jí zbytek světa pošle na pomoc potraviny a vyškolený personál. Ve většině zemí hospodářský růst probíhal v posledních desetiletích rychleji než v Evropě.

Proč je problém, že mají lidé mylnou představu?
Je pravda, že Afrika jako kontinent je velmi chudá a stále se potýká s mnoha problémy. Ve většině případů však mají africké země dostatek vzdělaných lidí na to, aby se o většinu svých problémů postarali sami. Mnoho lidí má neuvěřitelně zastaralý pohled na Afriku, který škodí nejen africkým lidem, vládám a podnikům, ale také těm, kteří tyto zastaralé názory zastávají. Znamená to, že si nechají ujít neuvěřitelné příležitosti pracovat, studovat, cestovat a investovat v dynamických a modernizujících se zemích.

Mohu těmto údajům věřit?
Ano, nicméně stejně jako u každého průměru může celkový údaj skrývat velké rozdíly mezi jednotlivými zeměmi a regiony. Například v severní Africe se ve srovnání se subsaharskou Afrikou mnohem více potravin dováží, než pěstuje. Údaje, které používáme, pocházejí z Organizace pro výživu a zemědělství Spojených národů (FAO). Jejich hlavním zdrojem jsou oficiální statistiky členských zemí, které se shromažďují každý rok. Tento údaj se vztahuje k hmotnosti vyprodukovaných potravin, nikoli ke spotřebovaným kaloriím. Nadace Gapminder konzultovala tuto otázku s několika nezávislými odborníky, kteří poukázali na rozdíly mezi požadavky na potraviny a jejich výběrem a na to, že na africkém kontinentu se situace mezi státy značně liší. Navzdory výhradám se odborníci shodli, že z dostupných údajů jsou údaje FAO jsou důvěryhodné a nejspolehlivější.

Zdroje
Dollar Street: Podívejte se na talíře s jídlem: https://www.gapminder.org/dollar-street/?topic=plates-of-food&regions=af z různých příjmových úrovní v mnoha zemích v Africe